Hůry 149, 373 71 Rudolfov
608 636 119
Klíště a domácí zvíře
Rod klíšťat s latinským názvem Ixodes má okolo 250 druhů žijících po celém světě. Přenáší různé viry, baktérie, rickettsie, protozoa (prvoky) a nematoda (hlístice) na své zvířecí hostitele.
Zvířata žijící s lidmi ve společné domácnosti by měla být pravidelně kontrolována (např. po příchodu z vycházky), zda nemají na svém těle přisátá klíšťata. Evidujeme několik případů, kdy bylo plně nasáté klíště, odpadlé ze psa, rozkousnuto či cucáno malým dítětem, které ho považovalo za bonbon.
Klíšťata představují riziko nejen pro člověka, ale i pro domácí zvířata. Nejzávažnější infekce přenášené klíšťaty na člověka byly identifikovány i u psů, některé z nich pak i u koček, koní, skotu či koz. Problematika těchto nákaz z klíšťat na zvířata je velmi obsáhlá, zaměříme se tedy především na nákazy u psů a koček.
Klíšťata napadají psy a kočky především během procházek volnou přírodou, ale není výjimkou, že si pes přinese klíště i po vycházce ve městě. Klíšťata se vyskytují spíše na nesečených travních porostech, v křoví či listoví. Tato místa jim zajišťují vhodné podmínky pro dlouhodobé přežití při čekání na svého hostitele.
Zásadní roli při přenosu infekcí z klíštěte na zvíře hraje i doba přisátí. Platí stejná pravidla jako u lidí: po příchodu z venku je třeba řádně svého psa/kočku prohlédnout, a klíšťata ihned správně odstranit.
Nejvýznamnější onemocnění, která mohou klíšťata na domácí zvířata přenést, jsou lymeská borelióza, babesióza, anaplasmóza (ehrlichióza) a klíšťová encefalitida.
Lymeská borelióza u psů
Boreliózu psů způsobují stejní původci onemocnění jako u lidí. Jedná se o bakterie rodu Borrelia, přesněji Borrelia burgdorferi, afzelii a garinii. Tyto tenké spirálovitě stočené bakterie postihují především klouby zvířete, ale mohou vyvolat i postižení srdce, kůže či nervů.
Projevy onemocnění mohou být různé, mít různou intenzitu; záleží na kondici zvířete, ale i jeho věku. Specifická boreliová skvrna „erythrema migrans" obvykle nebývá přítomna, a celkově se první či druhé stadium onemocnění nijak výrazně neprojevuje. Přechod do třetího, chronického stadia boreliózy, je manifestován náhle vzniklým kulháním zvířete, které se ovšem objevuje až po delší době od přisání infikovaného klíštěte (řádově měsíce). Kulhání je způsobené otokem kloubů, které bývají horké, bolestivé, mohou se vyskytnout i bolesti svalů. Zvíře je apatické, nechce se pohybovat, trpí nechutenstvím. Horečka je spíše vzácná. V ojedinělých případech nemoc postihuje ledviny, srdce či mozek a může dojít k agresivnímu chování zvířete či jeho úhynu.
U velké části případů ale nemoc probíhá nerozpoznaná (několikadenní epizoda kulhání) a odezní bez vážných následků; u koček je tomu skoro pravidlem. Diagnóza by měla být potvrzena na základě anamnézy zvířete (výskyt přisátých klíšťat), pozitivních serologických testů, klinických příznaků a zvíře by mělo reagovat na léčbu antibiotiky.
Pro léčbu boreliózy se používají antibiotika ze skupiny tetracyklinů, které se musejí podávat dlouhodobě.
Babesióza u psů
Babesióza je onemocnění způsobené prvokem rodu Babesia. Psi mají v Evropě, na rozdíl od lidí, mnohem pestřejší portfolio babesií, které je infikují. Je to především Babesia canis, Babesia vogeli, Babesia gibsoni, Babesia vulpes a Babesia annae přenášené klíšťaty rodu Dermacentor, Rhipicephalus a Ixodes.
Projevy onemocnění jsou různé, mají různou sílu a psa mohou ohrožovat přímo na životě. Mezi nejčastější příznaky akutní silné babeziózy patří: bledé sliznice, nechutenství, tmavá moč, horečka nad 40 °C, slabost, anémie, nateklé mízní uzliny a zvětšená slezina. Klinicky je přítomna bilirubinurie, trombocytopenie, anemie a hypoalbuminemie. Při těchto příznacích veterinář vyšetřuje krevní roztěr barvený nejčastěji eosinem a methylenovou modří. V červených krvinkách jsou vidět babesie.
U psů je v případě babesiózy indikována léčba imizolem (imidocarb), která je ovšem v České republice těžko dostupný. V případě nedostupnosti speciálních léčiv je možné podat kombinaci klyndamycinu, doxycyklinu a metronidazolu.
Anaplasmóza u psů
Tuto nemoc způsobuje bakterie Anaplasma phagocytophilum; můžete ji také najít pod starým názvem, a to Ehrlichia phagocytophila. Anaplasma infikuje bílé krvinky (neutrofily, granulocyty) a je schopna se v nich množit. Klinicky se projevuje jako akutní horečnaté onemocnění, doprovázené nechutenstvím, apatií, skleslostí, průjmem a zvracením; může se přidat i ztuhlost a bolestivost kloubů. Opět se může projevovat různá intenzita obtíží, stejně jako u lymeské boreliózy. Nemoc často přechází do chronického stadia, zejména kvůli tomu, že není včas diagnostikována. Chronické stadium se nemusí nijak výrazně projevovat i po několik měsíců či let a vede postupně k vážnému narušení a oslabení organismu (poruchy jater, sleziny, srážlivosti krve, imunity; zvíře může při dlouhodobé infekci i oslepnout).
Léčba je dostupná a účinná, nasazují se antibiotika - doxycykliny.
Klíšťová encefalitida u psů
Onemocnění psů klíšťovou encefalitidou je poměrně vzácné. Příznaky tohoto virového onemocnění jsou podobné u psů i lidí. Počáteční stadium je velmi nespecifické, podobá se jakémukoliv jinému virovému onemocnění (teploty, nechutenství, apatie nebo podrážděnost až agresivita). Postupně se přidávají poruchy hybnosti končetin, obrny, poruchy vědomí či potíže s polykáním. Ve většině případů jsou ale tyto příznaky mírné a odezní samy. V závažných, tzv. perakutních případech, je průběh onemocnění velmi rychlý a končí úhynem zvířete během několika dnů od propuknutí prvních příznaků.
Léčba je, stejně jako u lidí, jen symptomatická – snižování horečky, dbát na příjem tekutin a klid.
