Hůry 149, 373 71 Rudolfov laborator@gentrend.cz 608 636 119

Časté dotazy

Jakým způsobem klíště poslat na vyšetření?

Podrobné instrukce naleznete zde. K uvedenému lze doplnit, že klíště je nejlepší umístit do pevné plastové krabičky, aby během transportu nebylo rozmačkáno v igelitovém sáčku. V každém případě, je potřeba klíště zabezpečit proti tomu, aby vylezlo nebo bylo z obalu vytřepáno. Můžete volit cestu doporučeného dopisu. Za poslední 3 roky se stalo pouze jednou, že ohlášený vzorek poštou nedorazil. Pokud na objednávce uvedete e-mail, bude Vám příjem vzorku klíštěte laboratoří potvrzen.

Jak dlouho po odstranění je možné klíště vyšetřit?

Obecně je dobré klíště odeslat k analýze co nejdříve po odstranění. I když jsou moderní metody detekce vysoce citlivé, stále platí, že čím delší je doba, po kterou klíště skladujeme před analýzou, tím větší je pravděpodobnost, že dojde k degradaci molekul DNA patogenů, které jsou v testu detekovány. Pokud je tedy patogen přítomen v malém množství, může se po nevhodném skladování klíště jevit jako na patogen negativní. Po delším skladování tedy není možné při negativním výsledku garantovat, že nedojde k infekci. Pozitivní nález patogenu má samozřejmě plnou platnost. Spolehlivost u všech analýz garantujeme, pokud je klíště doručeno do laboratoře do 10 dní od jeho odstranění. Po delší době určitě nedoporučujeme vyšetřovat přítomnost patogenů způsobujících klíšťovou encefalitidu, ostatní patogeny (borelióza, anaplazmóza, babezióza) jsou spolehlivě detekovatelné i po delší době.

Nechci nebo nemohu odeslat klíště k analýze hned – jak ho uskladnit?

Pro zajištění maximální spolehlivosti stanovení doporučujeme klíště odeslat do laboratoře co nejdříve po odstranění. V případě, že nemůžete klíště k analýze odeslat ihned, nebo si analýzu chcete ještě rozmyslet, je potřeba klíště skladovat tak, aby docházelo k co nejmenší degradaci molekul, které jsou v analýze detekovány (blíže viz předchozí odstavec). Ideální je klíště pečlivě uzavřít do plastové krabičky nebo alespoň igelitového sáčku, například s kouskem lehce navlhčeného papíru a vzorek umístit do chladničky, či alespoň chladnějšího prostoru (sklep apod.). Pokud se klíště podaří odstranit živé, přežije takto i týden.

Co dělat, když se při odstraňování podařilo klíště přetrhnout?

Není třeba podléhat panice. Patogeny se v klíštěti hromadí zejména ve slinných žlázách a ve střevě. Část klíštěte, která většinou zůstane v kůži, není „hlavička", ale pouze část ústního ústrojí, které neobsahuje ani slinné žlázy ani střevo. Riziko infekce neodstraněním zbytku klíštěte tedy nijak významně neroste. Co dělat dál? Doporučujeme místo přisátí vydezinfikovat a zbytek klíštěte zanechat v rance – tělo si s ním poradí samo. Jako v jiných případech přisátí klíštěte je potřeba místo kontrolovat, zda nedojde k vytvoření vyrážky typické pro lymeskou boreliózu – erythema migrans, či k rozvoji sekundární infekce kvůli bakteriím zaneseným do ranky. Měli bychom tedy odstranit vše, co z klíštěte ční nad kůži, ale již dále neprohlubovat ránu pokusy o „vydolování" zbytku klíštěte. Tím jen zvyšujeme pravděpodobnost sekundární infekce.

Proč nevyšetřujete klíšťata na původce bartonelózy, Q-horečky a dalších onemocnění?

Nesnažíme se ohromovat počtem nabízených analýz, nabízíme pouze taková vyšetření, u nichž jsme přesvědčeni, že zákazníkovi skutečně k něčemu budou. Laboratoř tedy nabízí stanovení původců lymeské boreliózy, klíšťové encefalitidy, lidské granulocytární anaplasmózy (ehrlichiózy) a babesiózy. Tyto testy máme na nejvyšší možné úrovni citlivosti a spolehlivosti.

V klíštěti se teoreticky mohou vyskytovat další původci nákaz, ovšem pravděpodobnost, že tyto patogeny skutečně vyvolají onemocnění u člověka je mizivá (samotná přítomnost patogenu v klíštěti neznamená, že bude patogen přenesen do člověka a že u něj vyvolá onemocnění). Finanční náročnost vyšetření tedy neodpovídá případnému užitku z odhalení patogenu v klíštěti. Zátěž pacienta plynoucí z preventivní postexpoziční léčby, není úměrná velmi nízkému riziku přenosu patogenu. V řadě případů se navíc jedná o tak řídce se vyskytující onemocnění, že lékaři mají obtíže se stanovením optimální léčby i v případě skutečně probíhajícího onemocnění, natož pak v případě preventivního zásahu po kontaktu s nakaženým klíštětem.